Lenko, ty jsi dlouholetá vedoucí, která prošla všemi kategoriemi od nejmenších až k juniorům. Za sebou máš první sezonu s juniory. Jak bys ji z pohledu vedoucí mužstva zhodnotila?
Byla to dlouhá a náročná sezona, především kvůli častému cestování, které je oproti mladším kategoriím výrazně náročnější. Kluci ale byli skvělá parta, takže ten rok utekl opravdu rychle.
Z pohledu týmu to byla první sezona v tomto složení, takže si hráči postupně hledali cestu nejen k sobě navzájem, ale také na hřišti. Myslím, že na některé zápasy by nejraději zapomněli nebo si je zahráli znovu, protože se úplně nevydařily. Na druhou stranu odehráli spoustu skvělých utkání – za mě především zápasy v Pardubicích a první utkání na Kladně.
Jako vedoucí mužstva jim možná po hokejbalové stránce moc neporadím, ale po celou sezonu jsem jim držela palce a věřila jim.

Málokdo si možná uvědomuje, co všechno funkce vedoucí mužstva obnáší. Jak vypadá tvůj "zápasový den" a co všechno musíš zařídit, než rozhodčí vhodí úvodní buly?
Záleží na tom, jestli hrajeme doma, nebo jedeme na hřiště soupeře. Všechno se odvíjí od chvíle, kdy dostanu soupisku hráčů. Podle ní musím zajistit dopravu na venkovní zápas. Dále je potřeba zařídit občerstvení pro tým.
Před samotným zápasem zadávám soupisku do elektronického systému a řeším případné dotazy nebo nesrovnalosti. V den utkání pak kontroluji, že jsou všichni tam, kde mají být, dohlédnu na dresy, lékárničku a řeším vše, co se na poslední chvíli objeví. Občas někdo něco zapomene, tak je to potřeba vyřešit nebo se poprat i s jinými záludnostmi.

S juniory trávíš spoustu času. Jaká je podle tebe parta v letošní sezoně? Čím je tento tým výjimečný?
Mezi kluky mi bylo opravdu moc dobře. Jsou skvělá parta a myslím si, že výjimečný je každý z nich. Právě tím, jací jsou jako jednotlivci, tvoří skvěle fungující tým.
Jsou už ve věku, kdy spoustu věcí neberou jako samozřejmost a vždy se s nimi dalo bez problémů domluvit. Velkou předností bylo také to, že se dokázali navzájem podporovat a táhnout za jeden provaz. To je podle mě obrovská deviza každého týmu.
Nikdy jsem neměla pocit, že by někdo vyčníval nebo naopak stál stranou. Fungovali jako jedna parta, a právě to je podle mě dělalo výjimečnými.

Zažila jsi během sezony nějaký moment, na který budeš ještě dlouho vzpomínat? Ať už veselý, emotivní nebo úplně nečekaný.
Takových momentů bylo během sezony hned několik. Jeden z těch úsměvných přišel ve chvíli, kdy Tom Lux vstřelil svůj 40. ligový gól. Všichni kolem mě slavili, jen já vůbec netušila proč, protože statistiky hráčů nesleduji a nikdo mě nevaroval. Nebo situace, kdy mě trenéři před zápasem poslali do kabiny, abych kluky povzbudila a něco jim řekla. Jenže jim předtím oznámili, že jim jdou představit nového trenéra. Když jsem vešla do kabiny, jejich překvapené výrazy byly k nezaplacení.

Je něco, čím tě hráči během sezony dokázali překvapit nebo pobavit?
Určitě ano. Několikrát mě překvapili tím, jak skvělé výkony na hřišti dokázali podat. V některých zápasech hráli opravdu výborně a byla radost je sledovat.
Příjemně mě překvapilo také to, jací jsou někteří z nich gentlemani. A co se týče zábavy, o tu rozhodně nebyla nouze. Kluci mají smysl pro humor a během sezony se postarali o spoustu úsměvných momentů. 😊

Máš nějaký předzápasový rituál nebo něco, bez čeho si zápas juniorů už ani neumíš představit?
Vyloženě žádný předzápasový rituál nemám. Zaječí pacičku pro štěstí s sebou nenosím, ale kdybych měla něco označit za svůj „rituál“, tak je to asi pravidelné krájení ovoce před zápasem. To už k zápasovému dni prostě neodmyslitelně patří.

Mládežnický sport stojí nejen na hráčích a trenérech, ale i na lidech v zákulisí. Co tě motivuje věnovat hokejbalu tolik svého volného času?
Dřív to bylo určitě podpora mých dětí, ale nyní již to primárně nepotřebují. Nyní to spíše dělám pro ten sport, atmosféru a i proto, že se tam potkávám se spoustou fajn lidiček a také jsem dostala důvěru od vedení týmu. Prostě už to nějak patří do víkendového času.

Jak důležitá je podle tebe spolupráce mezi trenéry, vedoucím mužstva, rodiči a samotnými hráči?
Spolupráce a hlavně komunikace mezi všemi je podle mě naprosto zásadní. Jen díky ní může všechno fungovat tak, jak má. Nikdy se nebráním žádnému rozhovoru – ať už jde o předání informací, řešení nějakého problému, nebo jen o to někoho vyslechnout.
Je důležité, aby měli všichni dostatek informací a dokázali se navzájem pochopit a vyjít si vstříc. V juniorské kategorii si už spoustu věcí kluci řeší sami, což je dobře. Já jsem ale vždy připravená vyslechnout každého, kdo to potřebuje. Myslím si, že dobrý tým šlape tehdy, pokud funguje spolupráce napříč celou skupinou.

Co bys chtěla vzkázat rodičům, fanouškům a všem dobrovolníkům, kteří juniory během sezony podporovali?
Díky moc všem. Především rodičům, kteří s námi pravidelně jezdili a pomáhali zajišťovat dopravu kluků na zápasy a mně tím trhají trn z paty. Velké díky patří také všem, kteří se podíleli na nákupu ovoce a dalšího občerstvení. Také díky trenérům, kteří dobrovolně věnují svůj volný čas klukům a také díky všem v klubu.
A samozřejmě děkuji i všem fanouškům, kteří kluky podporovali – ať už přímo na tribuně, nebo i mimo ni.

Kdybys měla letošní tým popsat třemi slovy, jaká by to byla?
Skvělá parta kluků.

Díky za rozhovor a ať se daří.

Foto: archiv L. Fišerové