Když jste poprvé oblékly reprezentační dres a vyrazily na mistrovství světa do Anglie – převládala nervozita, obrovské těšení, nebo jste si říkaly: „Jdeme si pro medaili“?
Aneta: „Určitě převládala velká nervozita u všech, protože pro většinu z nás to byla první mezinárodní zkušenost, ale všechny jsme se těšily a chtěly tu medaili získat.“
Amálie: „Popravdě si myslím, že se v nás všech míchala nervozita, strach, ale i natěšenost na všechno, co nás čekalo.“
Nikoleta: "Asi nejvíc převládalo obrovské těšení. Určitě tam byla i velká nervozita, protože reprezentovat Českou republiku na mistrovství světa je něco, o čem sní snad každý hráč. Zároveň jsem věřila že by tam i medaile mohla být."

Ze Sheffieldu jste si nakonec odvezly bronz. Kdy vám došlo, že máte medaili opravdu v kapse, a co vám v tu chvíli běželo hlavou?
Aneta: „Myslím, že když jsme daly gól na 3:1, asi 5 minut před koncem zápasu, říkala jsem si, že s tou euforií a silou týmu už to dokážeme dotáhnout do vítězné konce, což se povedlo.“
Amálie: „Určitě bylo krásné, když jsme po zápase oslavovaly třetí místo, ale docházet mi to začalo až ve chvíli, kdy jsem se vrátila domů a začala si vybalovat věci. Teprve tehdy jsem si uvědomila, čeho jsme vlastně dosáhly.“

Každý velký turnaj přinese moment, na který se nezapomíná. Jaký byl ten váš – povedený zápas, důležitý gól, atmosféra v kabině, nebo třeba nějaká vtipná příhoda mimo hřiště?
Aneta: „Nedokážu vybrat jeden moment, ale k nejlepším rozhodně patří siréna poslední třetiny bronzového zápasu, kdy už jsme všichni věděli, že jsme to dokázali a určitě si na hřišti po vyhraném zápase poslechnout a zazpívat hymnu. Jinak určitě ta parta, která se nám sešla, byla neskutečná a odvážíme si vzpomínky na celý život.“
Amálie: „Asi nedokážu říct jeden konkrétní moment, protože jak chvíle s holkami na pokojích, tak i momenty po vyhraných zápasech jsou pro mě nezapomenutelné.“
Nikoleta: "Nejvíc si asi budu pamatovat atmosféru během celého turnaje. Byly jsme skvělá parta a držely jsme při sobě."

V čem vás mistrovství světa nejvíc prověřilo? Byl to tlak, tempo zápasů, silní soupeři, únava, nebo něco úplně jiného?
Aneta: „Hlavně nás prověřil ten velký tlak, jak na hřišti, tak i v kabině, byla vidět nervozita na hračkách i na trenérech. Tempo zápasů bylo obrovské, hned první den dva těžké zápasy, a hlavně v druhém už byla poznat únava. Soupeři byli silní a my nevěděli co od nich čekat, o to, to bylo těžší.“
Amálie: „Asi nejvíc nás prověřilo, jestli zvládneme tlak, který na nás byl kladený, abychom se po nepovedeném zápase nesložily a dokázaly se dál podporovat. Zároveň bylo náročné i tempo, v jakém to tam všechno probíhalo.“
Nikoleta: "Asi ve všem trochu. Soupeři byli opravdu kvalitní a každý zápas byl velice náročný. A také bylo důležité zůstat soustředěné v celém zápase a nevzdávat se ani ve chvílích, kdy se úplně nedařilo. Myslím, že právě díky tomu jsme to všechny zvládli."

Bronz ze světového šampionátu už máte doma. Co teď – kam byste to chtěly v hokejbale dotáhnout a láká vás jednou bojovat o medaili i v seniorské reprezentaci?
Aneta: „Myslím, že sen každého hokejbalisty nebo hokejbalistky je, se dostat do seniorské reprezentace a já nejsem výjimkou. Taky bych se co nejdřív chtěla dostat i do U20, což je taky velká výzva, ale postupem času a píle je to určitě možné.“
Amálie: „Určitě příští rok ještě můžu nastoupit v kategorii U16, ale potom bych chtěla bojovat i o místo ve starších kategoriích. Tahle medaile je pro mě velkou motivací pokračovat dál.“
Nikoleta: "Určitě bych se chtěla dál zlepšovat a posouvat se jako hráčka. Chtěla bych se dostat i do dalších starších reprezentací, protože to byl vždy můj sen když jsem začínala s hokejbalem."

Díky za rozhovor a ať se daří.

Foto: archiv klubu, hokejbal.cz