A tým v letošní sezoně vypadl ve čtvrtfinále, jak sezonu z pohledu asistenta trenéra hodnotíš? Co se povedlo a co se nepovedlo?
Uplynulá sezóna byla naprosto rozdílná od té předchozí… Od konce loňské sezóny jsme si říkali, že nesmíme zaspat dobu po loňském historickém úspěchu a přivést adekvátní posily, které by daly po dlouhé sezóně unavenému a dobitému týmu nějaký impuls. Bohužel jsme kromě brankáře Tondy Křemenáka absolutně v tomto směru před startem sezóny neuspěli. Už od letní přípravy byl cítit z týmu „menší hlad“ než v předchozím ročníku a paradoxně nám nepomohly ani první tři výhry v řadě v úvodu sezóny. Následovala nejen herní, ale i výsledková krize, před zimní pauzou jsme tým ještě nakopli, ale zimní příprava nám to všem spočítala. Nechci to více rozebírat, každopádně jsme se v nedávno skončeném ročníku potýkali s více problémy a nakonec 6. místo po základní části a statečné představení ve čtvrtfinále play off, z určitého úhlu pohledu beru. Škoda, že se nám nepodařilo ve čtvrtfinále alespoň jedno domácí utkání vyhrát, naši fantastičtí fanoušci by si to zasloužili. Tímto bych jim chtěl poděkovat za podporu během celé sezóny, určitě se těšili na jízdu jako v loňském play off, bohužel tým na to letos nebyl připraven a svou roli sehrálo určitě i dlouhodobé zranění nejlepšího střelce a rozdílového hráče Víti Rozlílka.

Dost lidí překvapila zpráva o tvé pauze ve funkcionaření, co Tě k ní vedlo a jaké jsou tvé plány ohledně hokejbalu dál?
Po loňské, dlouhé a vyčerpávající sezóně, na kterou nikdy nezapomenu, protože co se dělo v celém Letohradě, bylo nádherné, přišel absolutní osobní útlum a pocit vyhoření. Užil jsem si svatbu s mojí životní láskou Barčou, následné líbánky a do hokejbalu se mi vůbec nechtělo. Nakonec mé ego a nalhávání si, že mě Letohrad potřebuje, jsem se do chodu na 50% zapojil, jezdil jsem hlavně na zápasy a nebylo to prostě ono… V jarní části, kdy jsem se na střídačce choval absolutně nezaujatě a nejvíc slušně za celou mou kariéru, přibývaly nechutné slovní a jednou i fyzické útoky a v tu chvíli jsem nad hokejbalem jako takovým zlomil hůl. Hráči v něm mají minimální vzájemný respekt a úctu, leckdy už jsem sklouzával do jejich chování a za to se stydím a všem dotčeným omlouvám. Navíc se nám s Barčou na přelomu července a srpna narodí vysněný prcek a nabyl jsem naprostého přesvědčení, že je čas na konec hokejbalu celkově a chci se naplno věnovat rodině a nechci dopadnout jako mých pár kolegů napříč republikou, kteří hokejbalu obětovali naprosto vše a dnes jsou rozvedení a mají děti ve střídavé péči. Přehodnotil jsem prostě priority, ale nikdo v klubu mi nevěří, že to je úplný konec, ale s pauzou naprosto souhlasí… (úsměv)

Děkuji všem v klubu za krásné roky! Co bude dál, je „ve hvězdách“.

Určitě budeš ale Jeleny sledovat a fandit jim, že?
Letohradskému hokejbalu jsem zasvětil celý svůj dosavadní život a už se neskutečně těším, až čas od času dorazím s prckem v kočárku na některý z domácích zápasů a Jelenům pořádně zafandím, to ano. To jsem v slzách a emočně zlomený ostatně říkal i klukům v kabině po 3. čtvrtfinále s Kert Parkem a měl jsem pro ně jasné poselství, ať dělají hokejbal proto, že ho mají rádi a naplňuje je, a ne ze zvyku, tak jako já poslední rok. Pak to k ničemu dobrému nevede… to mi věřte.

Ty jsi předchozích 10 let působil i v důležité roli u Českomoravského svazu hokejbalu, nejdříve v pozici redaktora webu hokejbal.cz, pak šéfredaktora, až jsi se vypracoval na marketingového a obchodního manažera. I tam jsi s hokejbalem skončil?
Ano, i zde se opakovala podobná situace. Chtěl bych upřímně přiznat, že jsem až přecitlivělý člověk a nedokážu si nebrat nic osobně a opravdu nezdravé prostředí v tomto sportu mě definitivně „dohnalo“ k výměně zaměstnání. Stal jsem se ředitelem marketingu ve společnosti coalsoft a coalios a musím říct, že to bylo moje nejlepší rozhodnutí za poslední roky! Aktuálně po všem, co jsem na vlastní oči na různých stadionech viděl, zvažujeme, zdali hokejbal jako takový budeme finančně i nadále podporovat. Více bych k tomu říkat nechtěl. Každopádně jsem mým bývalým kolegům ze svazu v rámci konzultací a pomoci se sponzory stále při ruce, tito lidé dělají opravdu pro hokejbal první poslední, hrají s kartami, které jsou jim rozdány, ale i tak musí čelit neustálým atakům… To mě za ně moc mrzí.

Pojďme tento rozhovor uzavřít, kde se Filip Červinka vidí v hokejbale za pár let?
Opravdu netuším, vedení klubu už mě hlodá, ať jdu pomáhat v rámci tréninků žáků a dorostu. Uvidím po létě, když bude chuť a čas, tak bych rozhodně rád pomohl, ale nemohu nic slíbit. To ostatní je ve hvězdách a vše se bude odvíjet od toho, jak moc mi hokejbal bude chybět, nebo naopak vůbec. Chtěl bych poděkovat všem, ale úplně všem v klubu, za krásné roky, ať už ty hráčské, kdy jsem si splnil dětské sny, tak ty funkcionářské a trenérské. Hokejbal se stal mou druhou rodinou, kterou teď ale na nějaký čas musím opustit, abych dostal nový impuls, nebo ne a pak budu celý klub podporovat alespoň v roli fanouška.

Díky za rozhovor.