Terko, nově máš v klubu na starosti nábory. Co všechno tahle role obnáší a co je podle tebe na náboru vůbec nejtěžší?
Ano, máš pravdu, tato role obnáší především komunikaci a organizaci. Celé to zahrnuje plánování akcí, propagaci, spolupráci se školkami i školami a domluvu s rodiči. Nábor jako takový vlastně vytváří první dojem našeho klubu. Nejtěžší je podle mě překonat předsudky rodičů o drilu a nebezpečnosti hokejbalu. Ukázat jim, že je hokejbal skvěle dostupný a přesvědčit je aby si ho přišli zkusit.

Hokejbal Letohrad láká děti už od čtyř/pěti let věku. Co bys řekla rodičům, kteří o hokejbalu třeba vůbec nic nevědí a přemýšlejí, jestli je právě tohle sport pro jejich dítě?
Vzkázala bych jim, že hokejbal je ideální pro pohybový základ jejich dětí. Je to sport, který rozvíjí všestrannou koordinaci, obratnost a týmového ducha, aniž by finančně zruinoval rodinný rozpočet. Na rozdíl od hokeje není potřeba drahá výstroj ani brusle, stačí boty, hokejka a chuť se hýbat. V Letohradě navíc budujeme rodinné prostředí, kde nejde jen o výkony, ale o radost z pohybu.

Když přijde na náborovou akci dítě, které nikdy hokejbal nehrálo – co ho čeká? Musí něco umět, nebo je opravdu úplný začátečník vítán?
Čeká ho vřelé přivítání, hravý trénink a spousta zábavy. Dítě nemusí umět vůbec nic. Učíme všechny dovednosti od začátku, a to formou her – jak držet hokejku, jak běhat s míčkem i jak funguje tým.

Co podle tebe děti na hokejbalu nejvíc baví? Je to samotná hra, parta, soutěžení, nebo třeba něco úplně jiného?
Dle mého názoru je to kombinace hry a party kamarádů. Pokud se jim jako týmu podaří dát první gól, tak přesně to je ten pocit, který je baví a naplňuje. A to nemluvím jen o zápasech, tento pocit zažívají i při tréninku.

Nábor ale není jen o tom dostat děti poprvé na hřiště. Co je potřeba udělat pro to, aby u hokejbalu také zůstaly?
Určitě je to pestrost, pozitivní přístup trenérů, dobré vztahy v týmu a pocit úspěchu bez ohledu na výsledek. Je potřeba, aby se děti na tréninky těšily a odcházely s tím, že se cítí bezpečně a s radostí.

Nově budeš zároveň asistentkou trenéra u přípravky a minipřípravky. Pomůže ti zkušenost s nábory i přímo při práci s nejmenšími hráči? A na co se v nové roli nejvíc těšíš?
Zkušenost s nábory mi určitě pomůže, protože děti i rodiče už budou mít někoho známého přímo na hřišti. Bude jednodušší komunikace i práce s dětmi. Dle mého názoru je dobré mít někoho „známého“ jako jistotu pro vstup na hřiště. V nové roli se těším nejvíce na pokroky dětí. Pokroky, které z malých stydlivých dětí dělají zapálené sportovce s úsměvem na tváři a spoustou týmových kamarádů.

Ty sama jsi hokejbal také hrála, jak na tu dobu vzpomínáš? A neláká tě se znovu vrátit?
Na tu dobu vzpomínám velmi ráda! Byla to velká zkušenost a zanechala ve mně pouze pozitivní emoce a zalíbení k tomuto sportu. Nad návratem na hřiště jsem však nepřemýšlela, raději zůstanu v roli diváka a asistentky trenéra. Podílím se i na náborové činnosti a ráda budu předávat radost a energii z hokejbalu dál.

A kdyby teď tento rozhovor četl rodič, který pořád váhá, jestli své dítě přihlásit – proč by podle tebe měl dát hokejbalu Letohrad šanci?
Protože v Letohradě sportujeme s radostí. Dítě dostane skvělý pohybový základ, naučí se týmové spolupráce, získá kamarády na celý život a rodiče budou mít jistotu, že jejich dítě tráví čas v přátelském a zdravém prostředí. Stačí to pouze zkusit.

Díky za rozhovor. Kontakt a další informace o náborech najdete zde: NÁBORY

Foto: archiv T. Tymrové a archiv klubu