Rozhovor - Dvě extraligové kategorie, desítky mladých hráčů a sezóna plná nezapomenutelných momentů. PETR VYCHYTIL se v obsáhlém rozhovoru ohlíží za uplynulým ročníkem, hodnotí výkony dorostu i juniorů, popisuje zákulisí práce s mládeží a vysvětluje, proč je pro rozvoj hráčů klíčová konkurence i týmová spolupráce. Řeč přijde také na největší zážitky z play-off, plány pro příští sezonu i poděkování všem, který letohradský mládežnický hokejbal podporují.
Ohlédnutí - V sobotu 18. července se na stadioně v Žamberku odehrálo přátelské utkání mezi místním týmem hokejistů a letohradským hokejbalovým B týmem mužů, který se po roční pauze vrací opět do hry. Jeleni zvítězili rozdílem deseti branek.
Rozhovor - Domácí mistrovství světa v Ostravě bylo pro Vanesu Halbrštátovou splněným snem i obrovskou životní zkušeností. Přestože po skončení turnaje převládalo zklamání z výsledku, dnes už si naplno uvědomuje, jak výjimečný okamžik prožila. V rozhovoru se vrací k emocím z reprezentační nominace, atmosféře před domácími fanoušky i tomu, co jí světový šampionát dal po sportovní i lidské stránce. Nechybí ani vzkaz mladým hokejbalistkám a pohled na další reprezentační cíle.
Rozhovor - Bronzová medaile A-týmu, další cenné zkušenosti mladých hráčů i přípravy na novou sezonu. Letohradský hokejbal má za sebou rok plný sportovních úspěchů, výzev i práce, která často zůstává skrytá v zákulisí. Předseda klubu Petr Šťovíček hodnotí uplynulý ročník, mluví o síle domácích odchovanců i důležitosti lidí, bez nichž by klub nemohl fungovat. Prozrazuje také, jaké změny čekají letohradský areál a na které týmy se mohou fanoušci v nové sezoně těšit. Řeč přišla i na Veterán Cup a okamžiky, které mu během roku udělaly největší radost.
Rozhovor - Bronzové medaile z mistrovství světa dívek do 16 let v anglickém Sheffieldu jsou odměnou za měsíce dřiny, týmového ducha i odvahy postavit se světové konkurenci. Jak na svůj první reprezentační šampionát vzpomínají Aneta Krejčová a Amálie Šturmová? V rozhovoru prozrazují, jaké byly jejich první pocity po příjezdu do Anglie, kdy uvěřily v zisk cenného kovu i kam povedou jejich další hokejbalové sny.
Když jste poprvé oblékly reprezentační dres a vyrazily na mistrovství světa do Anglie – převládala nervozita, obrovské těšení, nebo jste si říkaly: „Jdeme si pro medaili“?
Aneta: „Určitě převládala velká nervozita u všech, protože pro většinu z nás to byla první mezinárodní zkušenost, ale všechny jsme se těšily a chtěly tu medaili získat.“
Amálie: „Popravdě si myslím, že se v nás všech míchala nervozita, strach, ale i natěšenost na všechno, co nás čekalo.“
Ze Sheffieldu jste si nakonec odvezly bronz. Kdy vám došlo, že máte medaili opravdu v kapse, a co vám v tu chvíli běželo hlavou?
Aneta: „Myslím, že když jsme daly gól na 3:1, asi 5 minut před koncem zápasu, říkala jsem si, že s tou euforií a silou týmu už to dokážeme dotáhnout do vítězné konce, což se povedlo.“
Amálie: „Určitě bylo krásné, když jsme po zápase oslavovaly třetí místo, ale docházet mi to začalo až ve chvíli, kdy jsem se vrátila domů a začala si vybalovat věci. Teprve tehdy jsem si uvědomila, čeho jsme vlastně dosáhly.“
Každý velký turnaj přinese moment, na který se nezapomíná. Jaký byl ten váš – povedený zápas, důležitý gól, atmosféra v kabině, nebo třeba nějaká vtipná příhoda mimo hřiště?
Aneta: „Nedokážu vybrat jeden moment, ale k nejlepším rozhodně patří siréna poslední třetiny bronzového zápasu, kdy už jsme všichni věděli, že jsme to dokázali a určitě si na hřišti po vyhraném zápase poslechnout a zazpívat hymnu. Jinak určitě ta parta, která se nám sešla, byla neskutečná a odvážíme si vzpomínky na celý život.“
Amálie: „Asi nedokážu říct jeden konkrétní moment, protože jak chvíle s holkami na pokojích, tak i momenty po vyhraných zápasech jsou pro mě nezapomenutelné.“
V čem vás mistrovství světa nejvíc prověřilo? Byl to tlak, tempo zápasů, silní soupeři, únava, nebo něco úplně jiného?
Aneta: „Hlavně nás prověřil ten velký tlak, jak na hřišti, tak i v kabině, byla vidět nervozita na hračkách i na trenérech. Tempo zápasů bylo obrovské, hned první den dva těžké zápasy, a hlavně v druhém už byla poznat únava. Soupeři byli silní a my nevěděli co od nich čekat, o to, to bylo těžší.“
Amálie: „Asi nejvíc nás prověřilo, jestli zvládneme tlak, který na nás byl kladený, abychom se po nepovedeném zápase nesložily a dokázaly se dál podporovat. Zároveň bylo náročné i tempo, v jakém to tam všechno probíhalo.“
Bronz ze světového šampionátu už máte doma. Co teď – kam byste to chtěly v hokejbale dotáhnout a láká vás jednou bojovat o medaili i v seniorské reprezentaci?
Aneta: „Myslím, že sen každého hokejbalisty nebo hokejbalistky je, se dostat do seniorské reprezentace a já nejsem výjimkou. Taky bych se co nejdřív chtěla dostat i do U20, což je taky velká výzva, ale postupem času a píle je to určitě možné.“
Amálie: „Určitě příští rok ještě můžu nastoupit v kategorii U16, ale potom bych chtěla bojovat i o místo ve starších kategoriích. Tahle medaile je pro mě velkou motivací pokračovat dál.“
Díky za rozhovor a ať se daří.
Foto: archiv klubu, hokejbal.cz