Rozhovor - Bronzová medaile A-týmu, další cenné zkušenosti mladých hráčů i přípravy na novou sezonu. Letohradský hokejbal má za sebou rok plný sportovních úspěchů, výzev i práce, která často zůstává skrytá v zákulisí. Předseda klubu Petr Šťovíček hodnotí uplynulý ročník, mluví o síle domácích odchovanců i důležitosti lidí, bez nichž by klub nemohl fungovat. Prozrazuje také, jaké změny čekají letohradský areál a na které týmy se mohou fanoušci v nové sezoně těšit. Řeč přišla i na Veterán Cup a okamžiky, které mu během roku udělaly největší radost.
SK Hokejbal Letohrad, zapsaný spolek obdržela v měsíci červnu od Národní sportovní agentury z Výzvy 8/2026 Můj klub 2026 dotaci ve výši 220 700 Kč. Dotace bude využita na sportovní aktivity dětí a mládeže ve věku 4 až 19 let, zabezpečení sportovní, tělovýchovné a organizační funkce příjemce dotace realizující sportovní aktivity dětí a mládeže ve věku od 4 do 19 let v souladu s platnými a registrovanými stanovami a na provoz a údržbu sportovních zařízení.
Krátce – V pondělí večer se v ústeckém Kulturním domě konal další ročník ankety Nejúspěšnější sportovec Orlickoústecka za rok 2025. A i na letošním 57. ročníku ankety byli vidět letohradští hokejbalisté!
Klubové zprávy - včera v 16:41 - Janoušková Iva
"To, co jsem do toho dala, mělo smysl," říká Vanesa Halbrštátová o domácím šampionátu
Rozhovor - Domácí mistrovství světa v Ostravě bylo pro Vanesu Halbrštátovou splněným snem i obrovskou životní zkušeností. Přestože po skončení turnaje převládalo zklamání z výsledku, dnes už si naplno uvědomuje, jak výjimečný okamžik prožila. V rozhovoru se vrací k emocím z reprezentační nominace, atmosféře před domácími fanoušky i tomu, co jí světový šampionát dal po sportovní i lidské stránce. Nechybí ani vzkaz mladým hokejbalistkám a pohled na další reprezentační cíle.
Vaneso, velká gratulace k účasti a úspěchu na domácím mistrovství světa. Jaké pocity v tobě převládají po skončení turnaje? Zatím musím upřímně říct, že mám smíšené pocity. Hned po mistrovství převládalo zklamání, postupem času už je to lepší a věřím, že to jednou budu brát jako úspěch. Na druhou stranu jsem si celé mistrovství užila a mám zážitek do konce života. Teď můžu chvíli odpočívat a vrhnout se do toho znovu.
Kdy ses dozvěděla, že jsi v konečné nominaci reprezentace? Jaké byly první emoce a s kým ses o tu radost podělila? Dozvěděla jsem se to na kempu v Černošicích. Samozřejmě jsme to nejdřív probraly s holkami, co byly se mnou na kempu a s Karlem. Pak určitě s rodinou a v práci s kolegy. Měla jsem velikou radost, že budu reprezentovat Česko na domácím mistrovství. To byl můj doposud jediný nesplněný cíl – domácí mistrovství. Hlavně jsem měla radost i ze sebe, že to, co jsem do toho dala, nebylo zbytečné a mělo smysl.
Hrát mistrovství světa před domácími fanoušky se nepoštěstí každému. Jak sis užívala atmosféru v Ostravě a v čem byl tento turnaj výjimečný? Musím říct, že domácí mistrovství je o hodně větší zážitek než jakékoli jiné. Fanoušci byli úžasní. Hnali nás dopředu každý zápas. Měla jsem tu možnost užít si mužské finále z tribuny, to bylo taky něco neskutečného. Organizace do posledního detailu byla taky výborná. Myslím, že mi po celý turnaj vůbec nic nechybělo. Klobouk dolů před všemi, kdo se na tom podíleli.
Co ti účast na mistrovství světa dala po hokejbalové i osobní stránce? Odvážíš si něco, co se budeš snažit přenést i do klubové sezony? Mistrovství světa mi dalo spoustu zkušeností. Po hokejbalové stránce jsem získala cenné zkušenosti z mezinárodních zápasů. Měla jsem možnost hrát proti nejlepším hráčkám, což mě motivuje dál na sobě pracovat a posouvat se. Zároveň jsem si odnesla ještě větší uvědomění, jak důležitá je týmová spolupráce, vzájemná podpora, a hlavně psychická odolnost. Do klubové sezony si chci přenést právě tyto zkušenosti.
V reprezentaci ses potkala s nejlepšími hráčkami z celé republiky. Překvapilo tě během společných tréninků nebo zápasů něco? Už jsem měla tu možnost zahrát si s nimi na předchozích mistrovstvích, tak mě toho moc nepřekvapilo. Možná jenom to, že hráčka ve 40 letech stále dokáže předběhnout dvacetileté hráčky :-)
Jak složité bylo skloubit reprezentační přípravu s klubovými povinnostmi a běžným životem? Bylo to dost časově náročné. Obětovala jsem tomu hodně času. Vlastně víkendy počínaje pátky patřily dorostu a občas v neděli lize žen a do toho jsem přes týden dojížděla do Prahy na Hostivař na tréninky s juniorkou nebo chodila sama běhat. Tímto ještě jednou děkuji Ondrovi Novákovi z Hostivaře, že nám tohle umožnil. No a do toho každý den do práce. Už asi ani nebudu vědět co s časem, až tohle jednou skončí :-)
V letošní sezoně jsi hrála za letohradský dorost a pro mladé holky v klubu může být reprezentační dres velkou motivací. Co bys vzkázala těm, které třeba teprve začínají a jednou by si chtěly zahrát za národní tým? Je fakt, že v klubu už máme pár hráček, které si teď zkusily hrát za národní tým U16. Mají našlápnuto na další mládežnické reprezentace a jednou se třeba i potkáme v té dospělé. Určitě bych jim chtěla vzkázat, ať už přímo jim nebo teprve začínajícím hráčkám, ať na sobě pořádně pracují. Myslím i mimo hřiště a mimo klubové tréninky. I když to zabere hodně času, stojí to hodně sil a někdy i přemlouvání, stojí to za to.
Který okamžik z mistrovství světa ti zůstane navždy v paměti? Bohužel asi nikdy nevymažu z hlavy poslední zápas. To je taková hořká tečka. Je to ještě hodně čerstvé. Abych nebyla jen negativní, tak jeden s nejsilnějších pocitů pro mě byl ten, když jsem si na sebe oblékala dres před zápasem. Mohla jsem reprezentovat svou zemi na mistrovství světa. Nastoupit v reprezentačním dresu byla obrovská čest a zážitek, který si budu pamatovat celý život.
Po takovém zážitku si člověk často stanoví nové cíle. Máš už teď nějakou další metu, které bys chtěla v hokejbale dosáhnout? Určitě další meta, které bych chtěla dosáhnout je mistrovství světa v příštím roce.
