Oba kluci chytali dobře, to mě motivovalo vrátit se v co nejlepší formě

Michale, po podzimní části jste s Letohradem na první pozici tabulky. Když se na týmové výkony podíváte teď trochu s odstupem času, co byly podle Vás hlavní faktory, které vedly k takovému umístění?

Těžko říct, co se týče hry, tak jsme asi nic extrémně nezměnili. Týmu určitě pomohl příchod bývalého hráče Jirky Krejsy na pozici asistenta trenéra a Standy Kroba na pozici vedoucího. Tomáš Friml tu vsadil na dobré karty a ukázal svou šťastnou ruku. Dalším důležitým faktorem byl příchod nových posil, které výborně zapadly do týmu. Přinesly nový vítr, větší konkurenci a určitě i kvalitu. Díky tomu jsme šli zápas od zápasu nahoru, všechno si tak nějak sedalo. Klíčové je, že už od loňské sezóny dokážeme otáčet nepříznivě se vyvíjející zápasy.

Podzim se Vám vydařil také individuálně. I když jste na začátku letošní sezóny nenastoupil v brankářské výstroji do všech zápasů, přesto máte nejvyšší procento úspěšnosti zásahů v soutěži. Co rozhodlo o tom, že jste se dokázal takto dostat do formy?

Do sezóny jsem nastupoval asi jako každý rok. Chtěl jsem táhnout Letohrad k co nejlepšímu výsledku a přidat další odehranou sezónu s letohradským matadorem Mirkem Adamcem. Pak ale přišel problém s kolenem, který mě na měsíc vyřadil. Během toho člověk kouká, jak to jde i bez něj, protože oba kluci, Lukáš Sterenčák a David Manučarjan, chytali dobře. To mě motivovalo vrátit se v co nejlepší formě a pracovat na sobě co nejvíce. Obrovský dík tu patří fyzioterapeutce a mé kondiční trenérce Veronice Stejskalové, se kterou spolupracuji už od minulého roku a nedám na ni dopustit. Díky ní jsem se vrátil poměrně rychle a věřím, že i dobře připravený. No a má čísla? To je zásluha dobré hry celého týmu a pozorných zapisovatelů střel.

Za výkony Vás ocenili také fanoušci, když jste v listopadu ovládl anketu nejlepšího hráče měsíce. Jaký moment Vám během tohoto měsíce nejvíce utkvěl v paměti?

Paradoxně asi gól od červené teď v Plzni. Opět se potvrdilo, že plzeňská hala mi nechutná. Ale z těch dobrých zápasů určitě doma s Ústím, kdy jsem nastoupil po zranění. To, že jsme vyhráli, mi hodně pomohlo. A hned týden nato to korunovala nula na Kladně. Díky tomu jsem po zranění získal opět jistotu.

Mladí brankáři mě neustále nutí přemýšlet nad mým chytáním

V této sezóně tvoříte brankářskou dvojici s Lukášem Sterenčákem. Statistiky vás oba řadí po podzimní části mezi pět nejlepších gólmanů soutěže. Jak probíhá spolupráce takto kvalitní brankářské dvojice?

Jsem rád, že se stařík vrátil. (úsměv) Důležité pro mě je, že jsme si se Sterym již během předešlých sezón sedli. Je taky fajn, že se potkáváme každý trénink, protože oba jsme místní. Chytáme oba, jak nejlépe umíme, a snažíme se dotáhnout tým co nejdál. Máme spolu stříbro, takže další meta je pro nás jasná. Stery se mnou má ale jeden problém, který trochu poškozuje náš vztah. Nemám ještě Plastery. (úsměv)

Po skončení podzimní části ale ještě přestávku nemáte. Po mistrovství světa kategorie U16 v Hradci Králové, kde jste byl u týmu White vedoucím mužstva, jste se přesunul u této reprezentační kategorie na pozici trenéra brankářů. Jak vnímáte přechod do této role?

Když mě minulý rok oslovil Petr Vychytil, jestli bych jim nechtěl pomoct v realizačním týmu a kouknout i na gólmany, bral jsem to jako jednorázovou pomoc kamarádovi. To, co jsem ale pak zažil s fantastickou bandou kluků, bylo něco nezapomenutelného. Byl jsem taková holka pro všechno, dělal jsem trenéra brankářů, kustoda, vedoucího. Když potom přišla nabídka od Michala Kozy, se kterým se pravidelně potkáváme na HCM, moc jsem neváhal. Pracovat s brankáři mě baví, mám k nim nejblíž. Těším se na spolupráci v rámci realizačního týmu a taky na možnost pracovat zase se skvělou bandou mladých hráčů.

Příští rok vás tak čeká mistrovství v roli trenéra a zároveň v extralize budete s letohradským týmem bojovat o co nejlepší úspěch. Co si od této kombinace rolí slibujete a v čem se podle Vás mohou vzájemně obohatit?

Stále je pro mě prioritou extraliga a šance opět s Letohradem zabojovat o co nejlepší příčky. Na mistrovství světa U16 se ale moc těším. Mladí brankáři mě neustále nutí přemýšlet nad mým chytáním a zároveň mi dodávají energii tím, jak jsou motivovaní a neustále se ptají, co udělat lépe, jak řešit tu a tu situaci atd. Já jim zase můžu poskytnout nějaký nadhled, psychickou oporu a snad už i nějaké ty zkušenosti. Můžeme se tak všichni vzájemně učit, a to považuji za nejdůležitější.

Michal Novák předává své zkušenosti v reprezentaci juniorů do 16 let a třeba i na CTM. Autor fotky: Milan Podpera.