Michale, extraligová sezona se blíží. Co tě po bezmála dvou desítkách let motivuje stále se postavit do brány?
Zajímavá otázka. Upřímně, jsou to asi lidé, se kterými hraju. Máme fajn partu, se kterou se scházíme i mimo hokejbal, takže přátelé jsou pro mě asi to nejdůležitější. A k tomu mám stále chuť porovnávat se s těmi nejlepšími. A kdo to zná, tak ví, že ty pocity, které prožíváte během zápasů, jsou neopakovatelné.

Jaká pro tebe byla ta loňská sezóna, ať už z pohledu Letohradu nebo reprezentace?
Takhle z odstupu to beru trochu jako zklamání. Ten tým, který jsme před play-off složili, byl dimenzovaný na finále. K tomu se ještě přičetla zranění některých spoluhráčů. Na druhé straně máme třetí klubovou medaili z nejvyšší soutěže, i to se počítá. No a z pohledu reprezentace je to asi celoroční příprava na juniorský šampionát U16 z pozice trenéra brankářů. Byl to absolutní strop sezony a musím se přiznat, že jsem si to moc užil a hodně to s kluky prožíval. Byli a jsou fantastičtí.

V Letohradě byl na novou sezonu položen nový plastový povrch, předpokládám, že i ty se na něj těšíš…
Samozřejmě. Starý plast dostával v našich podmínkách docela zabrat, takže výměna již byla nutná. Uvidíme, jak se nám na novém bude dařit a jestli to bude nějaká výrazná změna, než na kterou jsme zvyklí. Ono s mým stylem takové rozdíly nevidím. Když se jen válíte v brankovišti, tak se Vám každý plast zdá stejný.

Jako brankář jsi prakticky poslední překážkou před gólem. Co je podle tebe dnes pro moderního gólmana nejdůležitější – technika, fyzická připravenost nebo psychická odolnost?
Myslím si, že je to spíše jakési vybalancování všeho. Klíčovou složkou výkonu je určitě dobře nastavená hlava. Zároveň je asi nejtěžší na trénink. S kondičkou a technikou zákroků a pohybu si můžete, s notnou dávnou píle, poradit. Hlava ale rozhoduje, zda budete nejlepší.

Jak velkou roli podle tebe hraje kabina a týmová chemie při cestě za úspěchem?
To, jestli si většina v týmu sedne, je pro úspěch vždy důležité. I proto mě to v Letohradě stále baví. Mám kolem sebe super lidi, fajn partu kamarádů. Stejně tak jsem důležitost kabiny poznal i na U16 z pozice člena realizáku. V takto krátkém turnaji je chemie v kabině možná ještě o něco důležitější.

Z pozice místopředsedy vidíš klub i z druhé strany. Jaká je tvoje role, tvé úkoly ve vedení klubu?
Je to někdy trochu za trest. Málo času, hodně nápadů a věcí, co je potřeba udělat. A do toho si vás dobírají hráči v kabině, že tohle není, tohle nefunguje atd. Do toho chci stále aktivně hrát, to je moje primární role. Takže většina věcí leží na bedrech Petra Šťovíčka. Já se snažím mít pod sebou klubový merch a sportovní stránku klubu. Snažím se v klubu systematizovat a zkvalitnit přípravu mladých hráčů, postupně implementovat sportovní koncepci klubu a o lepší provázání jednotlivých kategorií.

Jaká byla nejbláznivější situace, kterou jsi během zápasu zažil?
Přemýšlím. Možná pátý zápas semifinále 1. ligy za Poličku proti Karviné. Zápas o všechno, vy na ně vlítnete a v půlce zápasu vedete pohodově 7:2. Demolice. Najednou přijde zkrat, na konci základní hrací doby svítí na tabuli 7:7. Během prodloužení kolem vás zvoní tyčky, vaří vás, a pak v nájezdech Karvinou totálně přejedete. Dodnes nechápu, co to bylo za zápas.

Když se ohlédneš za svou bohatou kariérou, v čem ses jako brankář změnil nejvíce oproti době, kdy jsi začínal?
Těžká otázka na tělo. Můj problém možná bude v tom, že jsem se zase tolik nezměnil asi. Pořád je to taková hlava, ruka, noha všude možně. Ale asi jsem začal poctivěji řešit různé detaily, které v konečném důsledku dělají moc. Dříve jsem takovým věcem nevěřil a nepřikládal jim váhu. No a možná už nejsem tak pověrčivý a nemusím na chodnících opatrně našlapovat, abych nešlápl na nějakou spáru.

Jsi také trenérem brankářů, nejen v klubu, ale i v mládežnické reprezentaci. Když sleduješ mladé brankáře, poznáš už po prvních trénincích, kdo má potenciál dojít opravdu daleko? Co by se u nich mělo hledat?
Nevím, jestli se to dá takhle poznat brankařská hvězda. Spíš asi jde o ten potenciál, který se u těch brankářů dá hledat. Potom je na nich, co s ním udělají. Základem pro mě asi je, že musejí chtít trénovat a učit se. Určitě je důležitý dobrý pohybový základ, ideálně i z jiných sportů, a nějaká mentální stabilita, protože brankář je na hřišti pod tlakem.

Je něco, co bys chtěl v českém hokejbale změnit nebo posunout, kdybys měl tu možnost?
Já bych si spíš asi přál, aby změny a turbulence ustaly a vše se trochu stabilizovalo. Nepřijde mi teď, že český hokejbal, potažmo svaz chcete-li, je pro hráče a funkcionáře čitelný. No a rád bych, aby se na hokejbal hrnuli děti a hlavně funkcionáři a kvalitní motivovaní trenéři, bez kterých se hokejbal nebude posouvat dál.

Díky za rozhovor a ať se daří. 

Foto: archiv klubu